9.Kapča - Zlatý Remus
Tak a máte tu další kapitolku, ale tentokrát od Wastow, mně osobně se moc líbí :-) Tak si jí přečtěte a zanechte mi tu nějaký ten komentík a nezapomeňte i k ostatním povídkám, jinak nebude žádná kapitolka. Vaše Lightsoul
Od tý doby co sem přiznala své city k Removi uplynul týden.
Snažila jsem se mu vyhýbat jak to šlo, a on se mi v prvních dnech vyhýbal taky. Asi si to potřeboval utřídit v hlavě.
V posledních dnech se začal ale podivně usmívat. Nejhorší pro mě byly hodiny přeměňování protože jsem na ně seděla s Remem a byla sem z něj nervózní.
"Keeeeeés!"
"Co je Lil?" optám se. Nevím proč, ale i když ta holčina řve, tak mě to pokaždý nahodí lepší náladu.
"O víkendu se jde do prasinek!" "Právě to dali na nástěnku" vyfuněla se sebe jedním dechem.
"To je super, ještě nikdy sem tam nebyla!" odpověděla jsem stejně nadšeně jako ona, ne-li víc. "Co všechno je tam za obchody?"
A tak jsme záhájily vášnivou debatu o Taškářovi, Třech košťatech, Medovém ráji a dalších.
Po chvíli se k nám připojila Nela se svými poznatky. Na Remuse sem už ani nepomyslela.
Večer jsem pak byla celá utahaná, ale spát se mi ještě nechtělo. Tak jsem si vzala knihu o kouzelných tvorech a zamířila dolů do společenky, na svý oblíbený místo u krbu.
U krbu je jen jedna pohovka, dvě křesla a stůl. Lily s Nelou měly nejradši křesla, ale já dávám přednost prostorné pohovce.
Když jsem byla začtená do své zvěromágské podoby tak si vedle mě s tichým "ahoj" přisedl Remus.
"Ahoj Reme" pozdravila sem ho roztřeseným hlasem.
Dělala jsem, že zase čtu knihu, ale Remus se na mě upřeně díval a sledoval každý můj pohyb.
Neklidně jsem se ošila, ale stejně jsem se mu po chvíli zahleděla do tváře a zeptala se jestli něco potřebuje.
"Víš že jsou o víkendu prasinky?" zeptal se a já kývla. Začalo mi docházet kam tím směřuje.
"A nechtěla bys tam jít se mnou?" vypravil ze sebe.
Juchůůůůůů! Budu mít rande s Remíkem, budu mít rande s Remíkem! Oči mi jenom jiskřily.
"Půjdu moc ráda!" souhlasila sem s ním.
"Tak to už se moc těším" usmál se na mě. Mimochodem má nádherný úsměv.
Očividně spokojený s událostmi dnešního dne si vytáhl knihu přeměňování a začetl se.
Opřela jsem se o něj a on překvapeně zvedl pohled, ale nic něřekl. Pouze se usmál.
Vrátila jsem se tedy ke čtení knihy. Nebudu vám číst tu haldu písmenek a rovnou vám povím v co se přeměňuji. Měním se v černého magického vlka, který je výborný v maskování a na zádech má dvě malá křídla. Může si je libovolně zvětšovat a zmenšovat. Podle toho se taky mění jeho rychlost.
Takhle zní mnou zkrácená verze i když vím, že vždycky se najde něco co si nezapamatuju.
Proto jsem si ještě jednou přečetla celé dvě kapitoly o tomto tvoru. Když jsem dočetla poslední řádek tak jsem zaklapla knihu. Remus na tom byl podobně.
Zadívala jsem se mu do očí. Měl je tak krásně medově zlaté. Ještě jsem nepotkala nikoho kdo by se mu očima byť jen trochu podobal.
Zatímco jsem sledovala jeho oči, tak se nade mnou začal sklánět až nás dělil od sebe pouhý milimert.
Zlehka se mi otřel o rty jako by žádal o povolení vsoupit. A já mu vyhověla.
Líbal něžně, láskyplně a přitom vášnivě. Když polibek skončil tak mě objal okolo pasu a já si opřela hlavu o jeho rameno, takhle jsme tam spolu spali až do rána, kdy se začala trosit první ranní ptáčata a probudila nás.
"Jak jsi se vyspal Reme?" prohodila jsem směrem k Remusovi, kterej se celej rozlámanej soukal do stoje.
"S tebou na rameni nádherně. Příště, ale radši půjdeme do postele" pronesl s šibalským úsměvem.
Spolu ruku v ruce jsme se vydali na snídani. Cítím se v jeho blízkosti bezpečně a vím že on mě především ochrání. A vím, že ho miluju.