15. Kapča - Pořád samý otázky, ale žádné odpovědi!
Tak tu máte kapčí od Lightsoul, kterou momentálně zaskakuju. Což je docela vtipný páč zítra odjíždím taky :D
No, nebudu vás trápit blábolama a můžete začít číst!
P.S: Pište koménty!
Wastow
"No to je dost už jsem si myslela, že tu snad zdechnu." Sam se ještě vzpamatovávala, hlavně z nově nabytých informací hned, jak se sejde s rodiči musí se je na to zeptat. Teda samozřejmě s jejími pravými. Stejnak stále nemohla zapomenout na slova plynoucích z úst jejich oadoptivních rodičů.
"To máš pravdu jen mě mrzí, že se Sam nedoví, že jsme jí měli rádi a byla pro nás velkou radostí.
Strašně mě mrzí, že nás asi nenávidí, ale kdybychom se k ní chovali moc hezky vzali by nám jí.
Takhle jsme aspoň věděli, že je v pořádku.
Sám vím, že jsme se k ní moc dobře nechovali, strašně mě to mrzí, ale nic s tím neuděláme."
"Jo to máš pravdu, Sam byla moc hodná a chytrá holka."
"Bude mi chybět."
"To mě taky"
Tato slova se jí celou tu dobu co byla v rakvi honila hlavou.
To mě mají opravdu rádi?
Proč to všechno?
Proč jsem byla celý život nešťstná?
Sakra proč?
Ale nikdo jí na její otázky nemohl odpovědět a nebo jo? Co když její rodiče opravdu něco ví a nechtě jí jí to říct. Nebo proč se syn jejích adoptivních rodičů jí vždycky tak nenáviděl. Teď, když nad tím uvažovala přišlo, jako fakt, že jí měli rádi, ale její ex bratr jí vždy bytostně nesnášel, šikanoval jí a nikdy jí s ničím nepomohl, ba naopak spíš jí jen ubližoval.
Pořád ty otázky, je sice pravda, že jde do nového života s novými rodiči, bratrem a dokonce i s dokonalím klukem, ale ty otázky pořád jí výřili hlavou.
"Tak pojď," podává Ted Sam ruku, aby jí pomohl na nohy, ale hned jak si stoupla podlomila se jí kolena. To stále ten lektvar, byla ještě pořádně stuhlá. Tom jí hned chytl, ale ona se vymanila a řekla.
"Jsem v pohodě jen se potřebuji projít" a šla, chvylku se na ní koukali, bylo jim jasné, že to pro ní není snad. Opouští domov, domov ve kterém byla vždy jen smutná a nešťstná. Než znovu zaházeli její fyktivní hrob procházela se po hřbitově a stále přemýšlela teď si vzpomněla na to co říkal Rebert rodinný lékař, když jí prohlížel.
"Já vím Sam, že mě slyšíš.
Schvaluji ti tvé rozhodnutí, ale nezlob se na ty dva, mají tě opravdu rádi.
Teď ti jen přeji veliké štěstí a hlavně se uč, abychom je porazili.
Možná, že se ještě potkáme i s tvými rodiči a oni ti pořádně vše vysvětlí."
"Sakra co mi mají vysvětlovat? Já nic nechápu, je to všechno moc složitý. Moc se těším na nový život, ale zase život blbých otázek, který mě nikdy nenechají vklidu spát. Musím zjistit pravdu a dokud mi jí nikdo neřekne, nikomu nepomohu s tou mizernou válkou, ať se jim to líbí nebo ne!"
Tak se Sam rozhodla a taky to má v plánu splnit, jakmile si něco umane, nikdy své rozhodnutí nezmění.
Po půl hodince se vrátí zpět ke Ted a Tomovi.
"Tak co půjdem?"
"Jsi v pořádku?" s obavou v hlase se jí ptá Tom.
"Jasně tak razíme ne?"
"Dobře" a vyrazili.
"Co se děje, že jsi tak zamlklá?"
"Nic se neděje proč?"
"Vždyť říkám, že jsi zamlklá"
"Nejsem zamlklá"
"Ale jsi"
"No dobrá, tak jsem! Spokojenej?"
"Co se děje?"
"Nic"
"Něco jo, když nad tím tak přemýšlíš."
"Tak fajn no a co?"
Sam už začala být už nějaká podrážděná, nikdy se jí to nestalo, teda stávalo se jí to když byla mladší a nikdo jí šikanoval, ale teď se už uměla dokonale ovládat. Je toho na ní asi fakt hodně, nový rodiče, pohřeb a pak se doví, že jí v podstatě adoptivní rodiče měli rádi, jen museli hrát že ne, proč?
"Promiň jsem nějaká podrářděná"
"Jo to je dobrý asi nám nechceš říct, co tě k tomu vede."
"To máš pravdu, promiň, ale nechi, teda zatím ne, ale dík."
"Dobře, tak jdeme."
"Co se stalo, zatím co jsem byla jaksi pod drnem." Nad tím se jaksi ušklíbl, dobře to znělo.
"No jen se na tvou počest, tedy spíš přijetí mezi námi koná menší oslava."
"Fakt jo? Si děláš prdel", podezíravě se na Ted koukla.
"Ne fakt, Andrého sestra, má holka Beata a má sestra Debbie se rozhodly uspořádat takový menší večírek v rodinném kruhu."
"Fakt jo prča" a rozzářila se. Na chvilku přestala myslet na věci, které se dověděla od svého přítele lékaře a svých adoptivních rodičů.
"A kde je vůbec brácha?" zeptala se jich Sam.
"Jelikož je to rozený ochlasta, tak hádej."
"Neříkej, že jim to pomáhá připravovat."
"Jo přesně."
"Jej nechcete si zajít?"
"Radši ne, by jsme pak přišli a byli by už na mol."
"No lepší než vidět bráchu jak tančí třeba na stolu, jako...." radši větu nedokončila i když těm dvěma to asi bylo úplně jasný.
"Nechci ti kazit radost, ale to ho asi fakt ještě neznáš?"
"Počkat, co vyvádí?"
"Myslím, že to ani nechceš vědět."
"Proč?Chci"
"Ne fakt ne počkej až to uvidíš sama."
"Dobře to je to tak hrozný?"
"Po pravdě ještě horší!"
"A jé, tak v tom si asi moc podobný nebudeme."
"Jak to?"
"Jelikož vzhledem k mému věku jsem ani nikdy nikde pořádně nebyla pařit, jen asi tříkrát se Sarah, ale to jsem musela brzo domů."
"Takže neskušená," ten pohled, kterým se na ní Tom a Ted hodili se jí zdaleka nelíbily.
"Hej co máte v plánu?"
"Nic"
"Jo tak to povídejte holubům na střeše."
"Tady žádná střecha není."
"Grrrr," zavrčela na ně a odpojila se od nich.
Moc se jí nelíbilo co mají v plánu, vždyck to byla to hodná a poslušná holčička. Popravdě taková nebyla, ale je dobré, když si to všichni v okolí myslí, má to své výhody.
Přece jinom se pak budou divit, až se z ní ukáže super holka, která vý jak to pořádně rozjet. Mrkla na ně zlověstným pohlede, ktrého si ani nevšimli, jak byli zabráni do rozhovoru, ale tu už byli pomalu na místě. Tak a teď to přijde, jaký jsou holky Beata a Debbi a jaký je ve skutečnosti její bratr, ale až příště. ;-)