18.- Jak na tom jsi?
9. 3. 2009
"Já to vím a kdybys mě nechala domluvit, věděla by jsi, že s tebou plně
souhlasím. Bude to sice velká makačka, cvičit takovou hordu puberťáků,
ale máš pravdu. Musím vás, nejen tebe, ale všechny, pořádně připravit
na krutou válku."
"Děkuji vám, mistře."
"Nemáš za co děkovat, je to tvůj první tah v této válce."
"Jo, no tak to si vůbec nejsem jistá."
"Nesmíš se vůbec podceňovat, jaká jsi, posoudím já. Už jsme toho probrali dost, měli bychom se vrhnout na to učení. No spíš si tě musím prozkoušet a do zítra vymyslet plán učení. Zítra prozkouším tvé přátele a vymyslím něco pro ně."
"To by bylo moc fajn, jen doufám, že mě nehodláte usmažit zaživa," řekla Sam žertem.
"Ne, usmažit to ne, jen se každý den budeš učit tak dlouho, dokud z tebe krev nepoteče." Sam se na malý okamžik sekla. Docela ji to zaskočilo, dělala si jen legraci.
"Aj, tak to abych se docela připravila, co?"
"Jo se těš, udělám z tebe a tvých přátel ty nejlepší, ale bude vás to něco stát."
"Jako co? Veškerou krev v těle?" řekla posměšně.
"Nejenom to," podivně se mu zablýsklo v očích.
To ji opět uvedlo do rozpaků a snad ji i pořádně vyděsil. Nikdy neměla žádný trénink. Tedy měla, učila se bojovému umění, spíše sebeobraně. Tomu, co uměla, se nedá říct bojové umění, ale byla pohyblivá a pokud ji a její přátele má učit Mistr Ronald, bude ho to stát velké úsilí. Hlavně u kluků, tedy jak u jakých, hlavně u jejího bratra.
"Nevím jestli jste to měl v plánu, ale docela jste mě na moment vyděsil," pravila Sam.
"To v plánu nebylo, ale měla by sis uvědomit, že jestli vás mám připravit, budete toho muset dost protrpět a obětovat," zkoumavě si ji prohlížel.
"Pokud jde o mě, velké problémy mi to dělat nebude. Jsem na to zvyklá, se mnou se nikdy nikdo nemazlil. Ani vás se o to prosit nebudu. Mám sice strach, že život ... jak bych to jen řekla… život, který jsem vedla předtím, než jsem zjistila, že mám bratra, jsem adoptovaná a další nepodstatný věci. Mě nepřipravili na to, co mě čeká, a že to bude mnohem horší. V podstatě, když se nad tím tak zamyslím, ostatní na tom budou hůře," tomu se musela Sam ušklíbnout.
Mistr Ronald si ji prohlížel, stále se zamyšlenějším obličejem. Ještě chvilku si ji prohlížel až promluvil: " Stále mě překvapuješ, dáváš mi naději, že vše dopadne dobře."
"Opravdu?" tázala se ho.
"Opravdu, máš něco do sebe. Prožila sis, podle toho, co jsi před chvilkou řekla, hodně, ale stále počítáš s horším. Horší to bude, tomu věř, ale myslím si, že to zvládneme. Budeš pro nás velká podpora." Teď ji dokonale zaskočil a odzbrojil.
"Já si nemyslím, že mám něco do sebe. Jsem obyčejná, občas si myslím, že až moc. Nejsem pesimista, jen realista, podívám se kolem sebe a vidím to. Je mi to jasný, jsem vyzrálejší než normální puberťáci, to je asi tak jediná věc, která je u mě nadprůměrná. Napřed myslím, pak jednám, což se třeba o Alexovi říct nedá. Já mu to nevyčítám, jsem ráda, jen ať si užívá života, dokud to jde," pravila a zase se zamyslela.
Zatímco mluvili, procházeli nesčetným množstvím chodeb, šli stále hlouběji do podzemí. Vzduch začínal být čím dál těžší, ale ani jeden si toho nevšímal. Byli až moc zabráni do konverzace. Když už byli před cvičištěm, kde teď stráví velké množství času…
"Tak a jsme tu," ukončil mistr konverzaci.
****
Vešli spolu na cvičiště. Bylo hodně rozlehlé, velké několik desítek metrů, rozdělené na několik částí neboli místností, byly oddělené takovými přepážkami. Jedna část, ta k nim nejblíže, byla také nejrozlehlejší. Byla přizpůsobená k boji, na podlaze byli žíněnky, které mají za účel zmírnit případný pád. Další, menší, po pravé straně od té velké a hlavní místnosti, byla užší, ale nejdelší na délku, byla uzpůsobena k lukostřelbě a střelbě z jiných střelných zbraní. Další, čelem od brány, byla posilovna, byla mnohem menší, než zbylé dvě, ale plnila svůj účel.
Sam si to celé prohlížela s úžasem, mistr Ronald ji nechal kochat se. Později již na to nebude mít čas, bude se muset plně soustředit na trénink, jestli má zachránit svět. Zní to sice hodně nadneseně vůči jí samotné. Buď bude zachráncem nebo zhoubou, buď bude nositelem světla nebo temnoty, buď bude po konci války šťastná nebo nešťastná. S jejím osudem se pojí více osudů. Někteří si přejí být hrdiny, jiní, co jsou hrdiny nebo vyvolenými, si přejí být normální. Mít normální život jako ostatní. Je to věc osudu a lidí samotných.
Ale teď opět k Sam samotné. Když už se dost vynakoukala, obrátila svou pozornost zpět k mistru Ronaldovi.
"Tak co tomu říkáš?" táže se jí mistr.
"Je to něco. Nikdy jsem si nic takového nepředstavovala, je to úchvatný, jen mám čím dál větší strach, že to nezvládnu. Rozhodla jsem se, že pro to, abych všem pomohla, udělám vše. Všechny své síly vložím do učení a cvičení. Budu se učit strategii a jiným potřebným věcem k válce," pravila s divným přízvukem hlasu, je již plně ovládána adrenalinem.
"Neboj, s tím ti také pomohu. Neříkám, že jsem dokonalý stratég, ale mam jisté zkušenosti," řekl jí s odhodláním mistr.
"Moc vám za to děkuji, opravdu moc si vážím, že mě a mé přátele budete učit."
"To nic není. Bude to sice stát veškerý můj volný čas a nejen to, ale myslím, že to bude stát za to," odpověděl jí upřímně.
"Děkuji …" nestihla doříci větu.
"Zatím není za co děkovat, nic jsem tě ještě nenaučil. Myslím, že bylo dost řečí, měli bychom se do toho vrhnout, není moc času."
"Dobře, otázky počkají na později," lišácky mrkla na svého mistra.
"To počkají," odpověděl s pobavením v hlase.
"Co tedy bude teď?" tázavě se na něj podívala.
"Tak především potřebuji vědět, co v tobě je. Jak jsi na tom po fyzické stránce, později zjistím, jak jsi na to po duševní stránce."
"Dobře, co mám tedy dělat?" ptala se již netrpělivě.
"Teď bys mohla začít obíhat tělocvičnu, co nejrychleji dokážeš, na co nejdelší dobu. Bude se ti to zdát jako zbytečnost, ale tak poznám, nejen jak jsi na tom s dýcháním, ale i jiné věci," poučil jí mistr.
"Tak jo, jdu do toho," pravila a rozeběhla se.
Uběhla sotva tři kolečka rychlým tempem a už nemohla, chtěla zastavit a oddechnout si, ale to jí mistr nedovolil.
"Jen běž dál!" přikázal jí.
Běžela, ale už nemohla. Již hodně zpomalila. Pokoušela se myslet na různé nebezpečné situace, které by jí pomohly se stoupáním adrenalinu v krvi. Nedařilo se a stále zpomalovala, až už jen poklusávala a lapala po dechu.
"Stop!" ozvalo se dunivě místností.
Svalila se zmoženě na zem.
"Vstaň!" opět se místností nesl dunivý hlas.
Namáhavě s nevěřícným výrazem vstala, uvědomila si, že teď ji tohle bude čekat stále. Její mysl pohltily obavy, zda to zvládne. Bude se muset snažit a vložit do toho veškeré své úsilí. Když s námahou, celá zadýchaná, vstala. Hrozila se, co ji čeká dál.
"Tak a teď si tě prozkouším, jak jsi na tom s hbitostí," oznámil jí monotónním hlasem. Se zvědavostí v očích si ho prohlížela.
"Dobře. A co mám tedy dělat?" zeptala se.
"Dáš si pár posilovacích cviků a já zatím připravím překážkovou dráhu. Není to taková, jakou znáš, ale na způsob středověkých pastí. Je potřeba, abychom byli dokonale mrštní. Vím, že je to trošku zastaralé, ale neboj, budeš se učit i s moderními zbraněmi," oznámil jí nesmlouvavě.
"To asi nepůjde, abych se nebála. Mám strach, že je nedokážu zabít," řekla mu se strachem v očích.
"Po pravdě bych se divil, kdyby to tak nebylo, ale na to je ještě čas, teď běž do té posilovny a dej si od každého stroje deset cviků."
"Ano, mistře," řekla svorně a vyrazila do posilovny.
*****
Mezitím co Sam cvičila, mistr Ronald připravoval vše potřebné. Již dlouho tuto dráhu nepřipravoval. Je to už hodně dlouho, co někoho cvičil. Měl strach, že je na to dost starý a nezvládne to. Sam bude hodně pilná a snaživá studentka. To není vše jen o učednici, ale i o učiteli. Byl už starý a otrávený životem. Otrávený tím, jak se lidé chovají, jsou zapšklí, hrubí, bezcitní. Avšak jsou i výjimky. A to je právě Sam. Nejen ona, ale i další, co s ním žijí v hoře, proto Sam schválil její přání a výcvik jejích přátel.
Bude to hodně složité, ale nakonec to půjde. Bude na ně sám, z toho měl strach. Proto když Sam připravoval dráhu, přemýšlel, kdo by mu tak mohl s tímto problémem pomoci.
Napadla ho pouze jediná vhodná osoba, ale bude muset pro ni někoho poslat. Jeden z jeho bývalých studentů, vhodný na to pomoci mu a jeho novým studentům.
Když měl vše připravené, posadil se do jednoho z rohů místnosti a čekal, až bude Sam hotová s posilováním. Přemýšlel, jak dlouho jí to bude trvat. Proto po chvilce vstal a šel se na ní podívat, jak jí to jde a jestli cvičí bez švindlování.
Cvičila poctivě; i když na ní bylo poznat, že už nemůže, nevzdávala to.
Ještě chvilku ji pozoroval, otočil se k ní zády a odešel. Nešel daleko, jen za dveře cvičiště, kde byla Enya, jedna z radních.
"Co ty tady?" tázal se jí zvědavě.
"Přišla jsem se tě zeptat, jak jí to jde."
"Je šikovná a opravdu se snaží, zbytek vám povím po večeři. Teď bych od tebe potřeboval, abys poslala po někom pro Sam něco vydatného k jídlu a pití. Je již hodně vyčerpaná, ale stále nic nevzdává," oznámil jí se zamyšleným výrazem v očích.
"Jako by se stalo," chystala se odejít, když jí opět oslovil.
"Ještě bych od tebe potřeboval, abys svolala všechny její přátele a rodinu, budou dneska večeřet s námi," tak a teď byla překvapená Enya, moc často se nestává, aby s nimi někdo večeřel.
"Všechno ti vysvětlím, ale upozorňuji, že to není můj nápad, ale Sam. Je opravdu nadaná a myslím, že pokud všechno půjde hladce, máme naději na vítězství. A v lepší, než bylo předpovězeno. Vím, že to bylo předpovězeno, ale každý má šanci si vybrat svoji vlastní cestu, kterou půjde. Ona si vybrala a hodlá pro to vše udělat."
"Ta holka má opravdu něco do sebe, sice nevím o co jde, ale podle toho, jak se tváříš a jak jsi se pro to upnul, dokazuje jen to, že ji plně podporuješ a jistým způsobem ji uctíváš. Pokud ses tak rozhodl, máš nejen moji podporu, ale i ostatních členů rady," oznámila mu s úsměvem.
"Děkuji, je to od vás velice milé, ale už budu muset jít, máme se Sam ještě co dělat."
"Dobře, nebudu již rušit. Jídlo jí nechám poslat a ten večer domluvím," ještě jednou se na něj koukla a odešla rázným, ale pružným krokem.
Nějakou dobu se za ní ještě koukal, než se vrátil zpět za Sam.
*****
Když vešel, Sam ještě nebyla hotová. Šel tedy za ní, aby jí řekl, že to již stačí.
"Tak, Sam, to už by mohlo stačit, teď si chvilku odpočineš a posilníš. Za chvilku by ti měli přinést něco na posilnění. Ale než přijdou, tak si můžeme promluvit," na Sam bylo vidět, jak je unavená, pomalu na konci svých sil.
"O čem si chcete promluvit?" tázala se zvědavě Sam.
"Nevím jak začít," řekl jí po pravdě.
"Zkuste to říct přímo a na rovinu,"zvědavě si ho prohlížela.
"Již jsem mluvil s Enyou, členkou rady jako já," informoval ji, "a na večer je domluvená večeře s tvými přáteli, tebou a celou radou a bude se projednávat tvůj návrh, který jsi mi dala."
Koukala na něj vyjeveně.
"To myslíte vážně?"
"Jistě. Proč ne?" koukal na ni.
"Jde o to, že jsem nemyslela, že tím budu obtěžovat tolik lidí," smutně se na něj koukla.
"Ty nikoho neotravuješ, já tě podporuji a myslím si, že je to moc dobrý nápad. Bude to sice trošku namáhavější, ale půjde to."
"Ale ..." nestihla doříct větu.
"Nic neříkej! Já to zařídím a všechno bude v pořádku, jen se plně věnuj tréninku. Hlavně se připrav na večer, až budeme tvým přátelům a rodině říkat, co jsi si pro ně vymyslela."
"To ne!" konečně jí došlo, co ji čeká. S velkým pobavením si ji mistr Ronald prohlížel, i v očích se odráželo jeho pobavení.
"Přece by ses nebála?" dobíral si ji.
"Já? Tak to ani náhodou," uraženě si ho měřila pohledem.
"Přece jsem toho tolik neřekl, nebo jo?"
"No to teda jo," ještě nějakou dobu se jen tak hašteřili, když Sam přinesli jídlo a pití. Vše spořádala a posléze se vrhli na překážkovou dráhu. Když měli vše za sebou, pomalu se vydali na večeři. Která bude mimořádně dlouhá a vyčerpávající…
"Děkuji vám, mistře."
"Nemáš za co děkovat, je to tvůj první tah v této válce."
"Jo, no tak to si vůbec nejsem jistá."
"Nesmíš se vůbec podceňovat, jaká jsi, posoudím já. Už jsme toho probrali dost, měli bychom se vrhnout na to učení. No spíš si tě musím prozkoušet a do zítra vymyslet plán učení. Zítra prozkouším tvé přátele a vymyslím něco pro ně."
"To by bylo moc fajn, jen doufám, že mě nehodláte usmažit zaživa," řekla Sam žertem.
"Ne, usmažit to ne, jen se každý den budeš učit tak dlouho, dokud z tebe krev nepoteče." Sam se na malý okamžik sekla. Docela ji to zaskočilo, dělala si jen legraci.
"Aj, tak to abych se docela připravila, co?"
"Jo se těš, udělám z tebe a tvých přátel ty nejlepší, ale bude vás to něco stát."
"Jako co? Veškerou krev v těle?" řekla posměšně.
"Nejenom to," podivně se mu zablýsklo v očích.
To ji opět uvedlo do rozpaků a snad ji i pořádně vyděsil. Nikdy neměla žádný trénink. Tedy měla, učila se bojovému umění, spíše sebeobraně. Tomu, co uměla, se nedá říct bojové umění, ale byla pohyblivá a pokud ji a její přátele má učit Mistr Ronald, bude ho to stát velké úsilí. Hlavně u kluků, tedy jak u jakých, hlavně u jejího bratra.
"Nevím jestli jste to měl v plánu, ale docela jste mě na moment vyděsil," pravila Sam.
"To v plánu nebylo, ale měla by sis uvědomit, že jestli vás mám připravit, budete toho muset dost protrpět a obětovat," zkoumavě si ji prohlížel.
"Pokud jde o mě, velké problémy mi to dělat nebude. Jsem na to zvyklá, se mnou se nikdy nikdo nemazlil. Ani vás se o to prosit nebudu. Mám sice strach, že život ... jak bych to jen řekla… život, který jsem vedla předtím, než jsem zjistila, že mám bratra, jsem adoptovaná a další nepodstatný věci. Mě nepřipravili na to, co mě čeká, a že to bude mnohem horší. V podstatě, když se nad tím tak zamyslím, ostatní na tom budou hůře," tomu se musela Sam ušklíbnout.
Mistr Ronald si ji prohlížel, stále se zamyšlenějším obličejem. Ještě chvilku si ji prohlížel až promluvil: " Stále mě překvapuješ, dáváš mi naději, že vše dopadne dobře."
"Opravdu?" tázala se ho.
"Opravdu, máš něco do sebe. Prožila sis, podle toho, co jsi před chvilkou řekla, hodně, ale stále počítáš s horším. Horší to bude, tomu věř, ale myslím si, že to zvládneme. Budeš pro nás velká podpora." Teď ji dokonale zaskočil a odzbrojil.
"Já si nemyslím, že mám něco do sebe. Jsem obyčejná, občas si myslím, že až moc. Nejsem pesimista, jen realista, podívám se kolem sebe a vidím to. Je mi to jasný, jsem vyzrálejší než normální puberťáci, to je asi tak jediná věc, která je u mě nadprůměrná. Napřed myslím, pak jednám, což se třeba o Alexovi říct nedá. Já mu to nevyčítám, jsem ráda, jen ať si užívá života, dokud to jde," pravila a zase se zamyslela.
Zatímco mluvili, procházeli nesčetným množstvím chodeb, šli stále hlouběji do podzemí. Vzduch začínal být čím dál těžší, ale ani jeden si toho nevšímal. Byli až moc zabráni do konverzace. Když už byli před cvičištěm, kde teď stráví velké množství času…
"Tak a jsme tu," ukončil mistr konverzaci.
****
Vešli spolu na cvičiště. Bylo hodně rozlehlé, velké několik desítek metrů, rozdělené na několik částí neboli místností, byly oddělené takovými přepážkami. Jedna část, ta k nim nejblíže, byla také nejrozlehlejší. Byla přizpůsobená k boji, na podlaze byli žíněnky, které mají za účel zmírnit případný pád. Další, menší, po pravé straně od té velké a hlavní místnosti, byla užší, ale nejdelší na délku, byla uzpůsobena k lukostřelbě a střelbě z jiných střelných zbraní. Další, čelem od brány, byla posilovna, byla mnohem menší, než zbylé dvě, ale plnila svůj účel.
Sam si to celé prohlížela s úžasem, mistr Ronald ji nechal kochat se. Později již na to nebude mít čas, bude se muset plně soustředit na trénink, jestli má zachránit svět. Zní to sice hodně nadneseně vůči jí samotné. Buď bude zachráncem nebo zhoubou, buď bude nositelem světla nebo temnoty, buď bude po konci války šťastná nebo nešťastná. S jejím osudem se pojí více osudů. Někteří si přejí být hrdiny, jiní, co jsou hrdiny nebo vyvolenými, si přejí být normální. Mít normální život jako ostatní. Je to věc osudu a lidí samotných.
Ale teď opět k Sam samotné. Když už se dost vynakoukala, obrátila svou pozornost zpět k mistru Ronaldovi.
"Tak co tomu říkáš?" táže se jí mistr.
"Je to něco. Nikdy jsem si nic takového nepředstavovala, je to úchvatný, jen mám čím dál větší strach, že to nezvládnu. Rozhodla jsem se, že pro to, abych všem pomohla, udělám vše. Všechny své síly vložím do učení a cvičení. Budu se učit strategii a jiným potřebným věcem k válce," pravila s divným přízvukem hlasu, je již plně ovládána adrenalinem.
"Neboj, s tím ti také pomohu. Neříkám, že jsem dokonalý stratég, ale mam jisté zkušenosti," řekl jí s odhodláním mistr.
"Moc vám za to děkuji, opravdu moc si vážím, že mě a mé přátele budete učit."
"To nic není. Bude to sice stát veškerý můj volný čas a nejen to, ale myslím, že to bude stát za to," odpověděl jí upřímně.
"Děkuji …" nestihla doříci větu.
"Zatím není za co děkovat, nic jsem tě ještě nenaučil. Myslím, že bylo dost řečí, měli bychom se do toho vrhnout, není moc času."
"Dobře, otázky počkají na později," lišácky mrkla na svého mistra.
"To počkají," odpověděl s pobavením v hlase.
"Co tedy bude teď?" tázavě se na něj podívala.
"Tak především potřebuji vědět, co v tobě je. Jak jsi na tom po fyzické stránce, později zjistím, jak jsi na to po duševní stránce."
"Dobře, co mám tedy dělat?" ptala se již netrpělivě.
"Teď bys mohla začít obíhat tělocvičnu, co nejrychleji dokážeš, na co nejdelší dobu. Bude se ti to zdát jako zbytečnost, ale tak poznám, nejen jak jsi na tom s dýcháním, ale i jiné věci," poučil jí mistr.
"Tak jo, jdu do toho," pravila a rozeběhla se.
Uběhla sotva tři kolečka rychlým tempem a už nemohla, chtěla zastavit a oddechnout si, ale to jí mistr nedovolil.
"Jen běž dál!" přikázal jí.
Běžela, ale už nemohla. Již hodně zpomalila. Pokoušela se myslet na různé nebezpečné situace, které by jí pomohly se stoupáním adrenalinu v krvi. Nedařilo se a stále zpomalovala, až už jen poklusávala a lapala po dechu.
"Stop!" ozvalo se dunivě místností.
Svalila se zmoženě na zem.
"Vstaň!" opět se místností nesl dunivý hlas.
Namáhavě s nevěřícným výrazem vstala, uvědomila si, že teď ji tohle bude čekat stále. Její mysl pohltily obavy, zda to zvládne. Bude se muset snažit a vložit do toho veškeré své úsilí. Když s námahou, celá zadýchaná, vstala. Hrozila se, co ji čeká dál.
"Tak a teď si tě prozkouším, jak jsi na tom s hbitostí," oznámil jí monotónním hlasem. Se zvědavostí v očích si ho prohlížela.
"Dobře. A co mám tedy dělat?" zeptala se.
"Dáš si pár posilovacích cviků a já zatím připravím překážkovou dráhu. Není to taková, jakou znáš, ale na způsob středověkých pastí. Je potřeba, abychom byli dokonale mrštní. Vím, že je to trošku zastaralé, ale neboj, budeš se učit i s moderními zbraněmi," oznámil jí nesmlouvavě.
"To asi nepůjde, abych se nebála. Mám strach, že je nedokážu zabít," řekla mu se strachem v očích.
"Po pravdě bych se divil, kdyby to tak nebylo, ale na to je ještě čas, teď běž do té posilovny a dej si od každého stroje deset cviků."
"Ano, mistře," řekla svorně a vyrazila do posilovny.
*****
Mezitím co Sam cvičila, mistr Ronald připravoval vše potřebné. Již dlouho tuto dráhu nepřipravoval. Je to už hodně dlouho, co někoho cvičil. Měl strach, že je na to dost starý a nezvládne to. Sam bude hodně pilná a snaživá studentka. To není vše jen o učednici, ale i o učiteli. Byl už starý a otrávený životem. Otrávený tím, jak se lidé chovají, jsou zapšklí, hrubí, bezcitní. Avšak jsou i výjimky. A to je právě Sam. Nejen ona, ale i další, co s ním žijí v hoře, proto Sam schválil její přání a výcvik jejích přátel.
Bude to hodně složité, ale nakonec to půjde. Bude na ně sám, z toho měl strach. Proto když Sam připravoval dráhu, přemýšlel, kdo by mu tak mohl s tímto problémem pomoci.
Napadla ho pouze jediná vhodná osoba, ale bude muset pro ni někoho poslat. Jeden z jeho bývalých studentů, vhodný na to pomoci mu a jeho novým studentům.
Když měl vše připravené, posadil se do jednoho z rohů místnosti a čekal, až bude Sam hotová s posilováním. Přemýšlel, jak dlouho jí to bude trvat. Proto po chvilce vstal a šel se na ní podívat, jak jí to jde a jestli cvičí bez švindlování.
Cvičila poctivě; i když na ní bylo poznat, že už nemůže, nevzdávala to.
Ještě chvilku ji pozoroval, otočil se k ní zády a odešel. Nešel daleko, jen za dveře cvičiště, kde byla Enya, jedna z radních.
"Co ty tady?" tázal se jí zvědavě.
"Přišla jsem se tě zeptat, jak jí to jde."
"Je šikovná a opravdu se snaží, zbytek vám povím po večeři. Teď bych od tebe potřeboval, abys poslala po někom pro Sam něco vydatného k jídlu a pití. Je již hodně vyčerpaná, ale stále nic nevzdává," oznámil jí se zamyšleným výrazem v očích.
"Jako by se stalo," chystala se odejít, když jí opět oslovil.
"Ještě bych od tebe potřeboval, abys svolala všechny její přátele a rodinu, budou dneska večeřet s námi," tak a teď byla překvapená Enya, moc často se nestává, aby s nimi někdo večeřel.
"Všechno ti vysvětlím, ale upozorňuji, že to není můj nápad, ale Sam. Je opravdu nadaná a myslím, že pokud všechno půjde hladce, máme naději na vítězství. A v lepší, než bylo předpovězeno. Vím, že to bylo předpovězeno, ale každý má šanci si vybrat svoji vlastní cestu, kterou půjde. Ona si vybrala a hodlá pro to vše udělat."
"Ta holka má opravdu něco do sebe, sice nevím o co jde, ale podle toho, jak se tváříš a jak jsi se pro to upnul, dokazuje jen to, že ji plně podporuješ a jistým způsobem ji uctíváš. Pokud ses tak rozhodl, máš nejen moji podporu, ale i ostatních členů rady," oznámila mu s úsměvem.
"Děkuji, je to od vás velice milé, ale už budu muset jít, máme se Sam ještě co dělat."
"Dobře, nebudu již rušit. Jídlo jí nechám poslat a ten večer domluvím," ještě jednou se na něj koukla a odešla rázným, ale pružným krokem.
Nějakou dobu se za ní ještě koukal, než se vrátil zpět za Sam.
*****
Když vešel, Sam ještě nebyla hotová. Šel tedy za ní, aby jí řekl, že to již stačí.
"Tak, Sam, to už by mohlo stačit, teď si chvilku odpočineš a posilníš. Za chvilku by ti měli přinést něco na posilnění. Ale než přijdou, tak si můžeme promluvit," na Sam bylo vidět, jak je unavená, pomalu na konci svých sil.
"O čem si chcete promluvit?" tázala se zvědavě Sam.
"Nevím jak začít," řekl jí po pravdě.
"Zkuste to říct přímo a na rovinu,"zvědavě si ho prohlížela.
"Již jsem mluvil s Enyou, členkou rady jako já," informoval ji, "a na večer je domluvená večeře s tvými přáteli, tebou a celou radou a bude se projednávat tvůj návrh, který jsi mi dala."
Koukala na něj vyjeveně.
"To myslíte vážně?"
"Jistě. Proč ne?" koukal na ni.
"Jde o to, že jsem nemyslela, že tím budu obtěžovat tolik lidí," smutně se na něj koukla.
"Ty nikoho neotravuješ, já tě podporuji a myslím si, že je to moc dobrý nápad. Bude to sice trošku namáhavější, ale půjde to."
"Ale ..." nestihla doříct větu.
"Nic neříkej! Já to zařídím a všechno bude v pořádku, jen se plně věnuj tréninku. Hlavně se připrav na večer, až budeme tvým přátelům a rodině říkat, co jsi si pro ně vymyslela."
"To ne!" konečně jí došlo, co ji čeká. S velkým pobavením si ji mistr Ronald prohlížel, i v očích se odráželo jeho pobavení.
"Přece by ses nebála?" dobíral si ji.
"Já? Tak to ani náhodou," uraženě si ho měřila pohledem.
"Přece jsem toho tolik neřekl, nebo jo?"
"No to teda jo," ještě nějakou dobu se jen tak hašteřili, když Sam přinesli jídlo a pití. Vše spořádala a posléze se vrhli na překážkovou dráhu. Když měli vše za sebou, pomalu se vydali na večeři. Která bude mimořádně dlouhá a vyčerpávající…
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář